Kam s jaderným odpadem na věčnost?

Jedním z velkých problémů jaderné energetiky jsou vysoce radioaktivní odpady, především vyhořelé jaderné palivo, které zůstanou nebezpečné po statisíce let. Inženýři i geologové proto hledají způsoby, jak zajistit, že se po dobu, která daleko přesahuje známou lidskou historii, nedostanou do styku s biosférou.

Výtah z článku, který vyjde v časopise Energie 21 č. 3/2018.

Podle vládou prosazovaných plánů by radioaktivní odpad měl skončit na věčnost izolován ocelovými kontejnery, bentonitem a žulou v půlkilometrové hloubce konečného úložiště.

Výběr lokality pro úložiště není pouze geologickou otázkou, je potřeba dojít ke shodě i s komunitami, které žijí ve vybraných regionech. Dnes ale v České republice kulminuje mezi státními úřady a dotčenými samosprávami, které přestaly zodpovědným státním institucím věřit. V České republice je za problematiku zodpovědná státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu. Momentálně je v jejím hledáčku jako potenciálně vhodné místo pro úložiště devět míst.

Pro letošní rok SÚRAO ohlašuje výběr čtyř lokalit pro další práce a již v roce 2025 chce mít vláda jediné finální místo, kde by se následně měla začít stavět podzemní laboratoř a později i vlastní úložiště s cílem jeho zprovoznění až v roce 2065. Rok 2025 je spojen s termínem rozhodnutí o stavbě nových reaktorů, aby se problém odpadu mohl pomyslně odškrtnout. Ale jde o etickou, nikoliv zákonnou rovinu, povolit stavbu elektrárny je možné i bez úložiště.

Avšak ve většině případů se lidé i starostové postavili proti záměru, aby pod jejich domovy jaderný odpad skončil. Vznikla Platforma proti hlubinnému úložišti, která nyní sdružuje 28 dotčených měst a obcí a 13 občanských spolků, která se snaží změnit vládní přístup a prosadit otevřený a průhledný způsob hledání řešení problému jaderných odpadů.

Hlubinné úložiště pro vyhořelé jaderné palivo není v provozu nikde na světě, první se teprve staví ve Finsku. Místo pro takové jaderné zařízení musí splňovat řadu požadavků: rozsáhlý masiv horniny neporušené prasklinami a štěrbinami, kde je vyloučeno zemětřesení a který zabezpečí odvod tepla. Musí zaručit stabilitu po celou dobu, kdy radioaktivní odpad bude nebezpečný. Musí také vyloučit průniky podzemní vody do úložiště, protože postupná koroze by příliš brzy poškodila kontejnery s odpadem. Ty ale tak jako tak jednou selžou, a pokud by do úložiště proudila voda, mohla by vynést radioaktivní a toxické látky na povrch nebo kontaminovat zdroje pitné vody.

Protože dnes neznáme konečné množství odpadu, nelze tak předem stanovit, zda bude pro úložiště potřeba ve skutečnosti 440 ha ideální horniny nebo bude velikost jiná. Obě české jaderné elektrárny vytvoří v průběhu svého plánovaného provozu přibližně 4 tisíce tun vyhořelého jaderného paliva. Při prodlužování životnosti a stavbě nových reaktorů však bude množství problematického odpadu výrazně vyšší – asi 10 tisíc tun.

V každém případě před výběrem vhodného místa je nezbytné mít předem daná a nezpochybnitelná odborná kritéria, podle kterých bude vybírána nejlepší možná lokalita. Ta česká, vytvořená Správou úložišť, jsou v některých ohledech vágní a není jasné, jakou váhu v hodnocení budou mít. Dotčené obce a veřejnost sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti požadují zapojení svých zástupců do přípravy zákona o úložišti a zveřejnění kritérií výběru a postupu, podle něhož mají být letos vybrány lokality pro další geologické práce a který musí umožnit kontrolu výběru nezávislými, obcemi vybranými odborníky. Chtějí také zveřejnění zpráv s výsledky dosavadních geologických prací, studií proveditelnosti úložiště či posouzení jeho vlivů na životní prostředí v jednotlivých lokalitách ještě před tím, než podle nich bude proveden výběr. Do vyřešení všech výše zmíněných problémů by vůbec nejlepší bylo přerušit uspěchaný a vůči dotčené veřejnosti silový proces výběru. Jinak hrozí, že se nenajde lokalita, která by odpad chtěla přijmout. V záloze pak stále máme sklady vyhořelého paliva, ve kterých může být odpad pod plnou kontrolou déle, než dnes uvažuje stát.

Zodpovědný postup dnes je totiž naší zodpovědností vůči potomkům. Nejzodpovědnější by však bylo další vysoce radioaktivní odpady neprodukovat a nezhoršovat problém, který nemá dobré řešení.

Edvard Sequens, energetický konzultant Sdružení Calla a sekretář Platformy proti hlubinnému úložišti

Obrázek:

Přibližně takto může hlubinné úložiště vypadat. Zdroj: SÚRAO

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *