23.11.2022 | 08:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Malé elektrárny na biomasu v ohrožení?

Jeden z významných lokálních provozovatelů elektráren na biomasu varuje, že novela energetického zákona, kterou bude 24. listopadu pravděpodobně projednávat Senát, ve své současné podobě k likvidaci elektráren na pevnou biomasu a uzavření jejich provozu. Cenový strop pro prodej elektřiny z těchto zdrojů ve výši 210 euro za megawatthodinu je totiž nižší než náklady na její výrobu.

Malé elektrárny na biomasu, které spolu s elektřinou vyrábějí i teplo, budou muset ztrátu z výroby elektřiny kompenzovat skokovým zvýšením cen tepla v řádech stovek procent. Současná novela zákona tak paradoxně povede v některých případech k výraznému zvýšení nákladů domácností a podniků na energie, přičemž zároveň může vést k přechodu ze spalování obnovitelných zdrojů energie ke spalování uhlí. Cenový strop pro hnědouhelné elektrárny je totiž nastaven u menších uhelných zdrojů na 230 euro za megawatthodinu, tedy výše než u obnovitelných zdrojů.

Jednou z elektráren, která bude muset skončit s výrobou elektrické energie, je například kolínská elektrárna na rostlinné pelety, která ročně dodává do sítě 40 tisíc megawatthodin čisté energie. „Naše elektrárna funguje na trhu už téměř 10 let a za tu dobu jsme se vždy řídili veškerými předpisy a nikdy neusilovali o žádné výjimky, které by nás zvýhodnily před jinými energetickými zdroji. A to ani v situaci, kdy nám skokově rostly náklady na výrobu elektřiny. Jestliže ještě na začátku roku činila průměrná cena paliva 120 euro za tunu, v říjnu to bylo již 230 euro. Celkové náklady tak vzrostly na 253 euro za 1 dodanou MWh, tedy o více než 40 euro nad navrhovaný strop,“ upozorňuje Stanislav Žiačik, jednatel společnost BIOENERGO-KOMPLEX, s.r.o., která elektrárnu provozuje.

Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom podle Stanislava Žiačika nebere připomínky malých elektráren na pevnou biomasu v potaz. „Zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu nám v zásadě sdělili, že je naše náklady nezajímají a že podle jejich propočtu musejí být nižší,“ dodává.

To potvrzuje také Jaroslav Mašek, člen představenstva společnosti Carthamus, která provozuje v Českém Krumlově největší soukromou elektrárnu na biomasu v Česku a která zároveň dodává teplo pro obyvatele a podniky v Českém Krumlově. „Zákon je přijímán narychlo ve stavu legislativní nouze a o jeho dopadech se nevede komplexní debata. Hlavním cílem ministerstva je jeho rychlé přijetí, přičemž osud některých elektráren ho příliš nezajímá,“ říká Jaroslav Mašek.

Elektrárna v Českém Krumlově vyrábí kromě elektřiny také teplo, kterým zásobuje obyvatele města a místní podniky. Na rozdíl od elektrárny v Kolíně tak nemůže přestat s výrobou elektřiny. Ztrátu z její výroby však bude muset kompenzovat skokovým zvýšením tepla. „Posledních 10 let jsme drželi cenu tepla mezi 500 a 600 Kč bez DPH za 1 gigajoul tepelné energie a dotovali ji právě z výroby elektřiny. Teď ale budeme muset udělat přesný opak. Zástupci ministerstva nám přitom nepřímo naznačili, že tato situace jim v zásadě vyhovuje, protože se tím zvýší odvody do státního rozpočtu. Tato logika je pro nás zcela nepochopitelná, protože jde přímo proti zájmům občanů města,“ říká Jaroslav Mašek s tím, že podobné zkušenosti mají i další zástupci firem, které vyrábějí elektřinu a teplo v kogeneraci.

Podle Jaroslava Maška je přitom paradoxní, že podobně velké energetické zdroje spalující hnědé uhlí mají výrobní cenu zastropovanou na 230 euro za MWh. Aktuální situace tak podle něj může vést k likvidaci ekologického způsobu vytápění a návratu ke zdrojům spalujícím hnědé uhlí.

Aktuální novela energetického zákona je navíc v rozporu s přímo závazným Nařízením rady EU o intervenci v mimořádné situaci s cílem řešit vysoké ceny energie (2022/1854), které uvádí, že „úroveň, na níž jsou tržní příjmy zastropovány, by neměla ohrozit schopnost výrobců, na něž se vztahuje, včetně výrobců energie z obnovitelných zdrojů, získat zpět své investiční a provozní náklady, a měla by zachovat a stimulovat budoucí investice do kapacity potřebné pro dekarbonizovanou a spolehlivou elektroenergetickou soustavu“ (bod 27 preambule daného nařízení, obdobně pak i v bodě 33 apod.)

Společnostem provozujícím elektrárny na pevnou biomasu tak v případě, že pro ně cenový strop zůstane na stávající úrovni, nezbyde nic jiného, než se domáhat nápravy soudní cestou. „Pro nás to je úplně poslední zoufalá možnost, jak zabránit likvidaci provozu, která by nebyla způsobena situací na trhu, ale byla by přímým důsledkem zásahů státu do našeho podnikání. Precedent vidíme ve sporu zástupců solárních elektráren se státem ohledně zavedení odvodů za elektřinu ze slunečního záření v roce 2012. Ústavní soud tehdy jejich ústavní stížnost zamítl s odůvodněním, že opatření pro tyto firmy obecně nemělo rdousící efekt. Pro nás ale navrhovaná opatření jednoznačně rdousící efekt mají, což je velmi snadno doložitelné,“ říká Jaroslav Mašek.

Přitom by podle něj stačilo, kdyby Ministerstvo průmyslu a obchodu projevilo větší snahu o dialog a přistoupilo buď na zavedení stropu s podmínkou dosažení rentability výroby, případně pokud by zvýšilo cenový strop alespoň na úroveň menších hnědouhelných elektráren, tedy na 230 euro za MWh. „Naše náklady aktuálně dosahují 260 euro za MWh, ale díky výrobě tepla jsme schopní tuto ztrátu krátkodobě ustát. Zvýšení ceny tepla, které dorovnává ztrátu z prodeje elektřiny, ale musí zohledňovat situaci lidí a podniků, které ho odebírají, a nesmí vést k dlouhodobému odklonu od výroby tepla z obnovitelných zdrojů,“ uzavírá Jaroslav Mašek.

(Zdroj: Carthamus)                                                                                                                                                            

Foto archiv/Carthamus

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down