Zvýšení klimatické ambice Evropské unie bylo hlavním bodem projevu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové (viz zpráva ze dne 17/9). Bohužel očekávané bylo rovněž jeho odmítnutí ze strany českého premiéra i ministra průmyslu a obchodu.
Komentář poskytl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie:
Uvidíme, jestli se ministru Havlíčkovi a premiérovi podaří rozšířit současný spolek neprogresivních tvořený ještě Rumunskem a Bulharskem a případně státy Visegrádu a návrh zablokovat. Pokud ne, EU si své zvýšené úsilí vyčistit vzduch, zabránit nejhorším dopadům klimatických změn a stát se lídrem v moderních technologiích odsouhlasí. To je samozřejmě správné a důležité a podle výpočtů i pro unii výhodné.
Nový návrh znamená zvýšit úsilí ve všech členských státech. Je předpokládáno, že v roce 2030 by měla unie spotřebovávat nejméně dvě třetiny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, tedy zhruba dvojnásobek, než je průměr sedmadvacítky nyní.
Z české perspektivy, kde čisté elektřiny spotřebováváme jen asi 14 % a ministr Havlíček plánuje tento podíl navýšit během deseti let o pouhá 3 % (na 17 %), se to může zdát jako sci-fi. V obnovitelných zdrojích jsme totiž po politicky zpackané regulaci velkých fotovoltaických elektráren před deseti lety zaspali. A i když se tu díky evropským penězům začíná rozjíždět trh se střešními soláry, občas se tu postaví větrná elektrárna a stát plánuje začít vyrábět biometan, stále je to žalostně málo ve srovnání s tím, co se děje v okolních zemích, kde mají podobné klimatické podmínky. Situace tu připomíná Rakousko před asi 25 lety, kdy někteří z tamních politiků tvrdili, že jsou „zemí, kde nefouká“. Aktuální zkušenosti ale ukazují, že v Rakousku se ročně staví větrné elektrárny o výkonu až 400 megawattů. To je – s výjimkou Polska – víc, než se v každém ze států visegrádské čtyřky postavilo za posledních dvacet let.
Zdvojnásobení české spotřeby čisté elektřiny do konce této dekády odpovídá realitě, kterou ve svých výpočtech opakovaně předkládá Komora obnovitelných zdrojů: díky rostoucímu zájmu domácností, podnikatelů i obcí vyrábět si vlastní čistou a levnější energie, ale také kvůli pokračujícímu poklesu cen čistých technologií a poklesu zájmu o fosilní paliva, který na jaře ještě urychlila „koronakrize“. Obnovitelné zdroje budou podle tohoto středního, opatrného scénáře v roce 2030 zajišťovat skoro tolik elektřiny, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí.
Zcela zásadní zpráva je, že na pokrytí nákladů rozvoje obnovitelných zdrojů i sítí bude mít Česko během této dekády k dispozici násobně víc peněz, než kolik zatím MPO plánuje utratit. V nejbližších týdnech ale bude zajímavé sledovat, jaký typ projektů bude Česko k financování z peněz určených na modernizaci ekonomiky předkládat. Zda dostanou přednost projekty domácností, obcí a malých a středních podnikatelů či – zda velkou část peněz spolknou velké elektrárenské a teplárenské společnosti.*
Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie
