Plánování a realizace rybích přechodů v ČR

Pojem „rybí přechod“ je dnes součástí slovníku vodohospodářů, hydroenergetiků i ekologů. Není to však dávno, kdy tyto vodní stavby byly spíše nesmělými experimenty než standardní výbavou příčných překážek na vodních tocích. K čemu tedy rybí přechody slouží? A jaké jsou zkušenosti z jejich plánování a realizace v České republice?

Zkrácená verze. Celý článek vyšel v časopise Energie 21.

Rybí přechod je vodní stavba, která je součástí příčných vodních staveb na vodních tocích tvořících bariéru pro pohyb vodních organismů za účelem jejího zprostupnění. Podstatné je, že se jedná o stavby s kompenzačním účinkem. Ani ten sebelepší rybí přechod totiž nemůže negativní vliv příčných staveb úplně odstranit. Stavba rybího přechodu je tedy jen jakýmsi kompromisem. Pokud je to možné a zejména tam, kde jsou toky významnými migračními trasami, by měla být předem zvažována alternativa nezvyšování fragmentace vodního toku další podobnou stavbou, případně i odstranění takové stavby, pokud již v daném profilu stojí.  

Migrace patří k základním životním potřebám většiny živočichů. U ryb žijících ve vodních tocích jsou úspěšné migrace vázány na řadu faktorů prostředí, nicméně mezi nejzákladnější patří prostupnost vodního toku. Fragmentace prostředí vodních toků souvisí s jejich využíváním (plavba, odběry vod, protipovodňová ochrana apod.) a postupným zahušťováním bariér v minulosti vedla k dramatickému narušení kontinuity migračních koridorů (tahových cest). Postupná ztráta rozmnožovacích a potravních biotopů vedla k úbytku řady druhů, zejména těch  existenčně závislých na dlouhých migracích (stovky až tisíce kilometrů). Ty se dnes i přes změnu vodní politiky v rámci EU (rámcová směrnice o vodách byla přijata v roce 2000) stále pohybují na pokraji vyhynutí, nebo se přinejmenším v našich vnitrozemských vodách nevyskytují.

Postupná obnova migrační prostupnosti vodních toků je přitom velmi komplikovaná a finančně náročná. Míra úspěšnosti zlepšujících opatření nezávisí pouze na objemu investovaných prostředků (ty je navíc díky štědrému dotačnímu systému u nás možné získat vcelku jednoduše), ale především na procesu přípravy, který musí být velmi důkladný, aby bylo možné na základě úplných a objektivních podkladů zvolit co nejlepší řešení. Současně s tím je potřeba se stejnou intenzitou uplatňovat antifragmentační politiku na všech úrovních státní správy i v sektorových politikách, kde se bohužel stále poněkud nesystémově přetahují parciální ekonomické zájmy s těmi veřejnými.    

Navrhování rybích přechodů je komplikovaná disciplína, která zejména v samotném počátku vyžaduje mezioborový přístup. Jednotlivé úseky vodního toku jsou vzájemně provázány a státní správa proto musí zajistit rozhodování v širším kontextu a na základě aktuálních podkladů, které si musí být schopen úřad aktivně opatřit a pracovat s nimi v průběhu řízení.

Ke zlepšení situace určitě přispívají podpůrné materiály, které se problematice migrační prostupnosti věnují i z pohledu výkonu státní správy a prospěšné je i stále častější využívání nabídky odborné podpory ze strany AOPK ČR.  To vše se pak odráží v kvalitě plánování a realizace vodních přechodů.*

Autor: Mgr. Petr Birklen, AOPK ČR, Správa CHKO Poodří a krajské středisko Ostrava

Obrázky:

Rybí přechody umožňují přirozenou migraci vodních živočichů (přírodě blízký rybí přechod na Horní Vltavě)  Foto archiv/redakce

Starý rybí přechod na Vlašimské Blanici patří k dokladům historických pokusů o migrační zprostupnění – parametry přechodu jsou ale nevhodné a stavba je prakticky nefunkční. Foto archiv/AOPK ČR

Jez u MVE Libočany na Ohři s technickým štěrbinovým rybím přechodem. Foto archiv/RenoEnergie

Přehled prioritních úseků vodních toků z Koncepce zprostupnění říční sítě ČR. Foto archiv/ MŽP&VÚV 2009  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *