
Ekologové již dříve předpokládali, že rychle rostoucí rostliny žijí obvykle kratší dobu. Dosavadní výzkumy se ale soustředily především na stromy nebo jednotlivé skupiny rostlin. Nový výzkum podle vědců potvrzuje tento vztah u různých skupin vytrvalých rostlin a ve velmi rozdílných podmínkách prostředí. "Rostliny se liší v tom, jak rozdělují své zdroje mezi růst a dlouhodobé přežívání. Pomaleji rostoucí druhy mohou více investovat do odolnějších pletiv, vytváření zásob nebo ochranných látek. Díky tomu mohou být odolnější a přežívat po dlouhou dobu," uvedl Jan Binter z Botanického ústavu.
Vědci analyzovali letokruhy více než 3100 druhů rostlin z Arktidy, vysokých hor, mírného pásma i horkých polopouští. Moderní anatomické metody umožňují obdobně jako u stromů určovat stáří také u vytrvalých bylin. Vědci tak mohli poprvé porovnat vztah mezi růstem a dlouhověkostí napříč mimořádně širokým spektrem druhů a prostředí.
Důležitý výzkum
Nejstarším zaznamenaným jedincem v souboru byla rostlina Dryas integrifolia z arktické tundry, která dosáhla věku 145 let. Její průměrný roční přírůstek přitom činil jen asi 0,1 milimetru. Naproti tomu u nejrychleji rostoucího druhu ve výzkumu, Malva moschata, činil přibližně devět milimetrů ročně, zaznamenaný věk však dosahoval pouze dvou let. Studie současně zjistila souvislost mezi rychlostí růstu a teplotou prostředí. V teplejších podmínkách převažují rychleji rostoucí druhy, které se zároveň zpravidla dožívají nižšího věku. Výsledky naznačují, že změny rychlosti růstu mohou z velké části vysvětlovat, proč se dlouhověkost rostlin liší podél teplotních gradientů. "Pokud oteplování v některých prostředích povede k převaze rychle rostoucích, ale krátkověkých druhů, může se změnit nejen složení rostlinných společenstev, ale také jejich stabilita," uvedl Jiří Doležal z Botanického ústavu.
Uhlík v rostlinách
Délka života rostlin ovlivňuje také dobu, po kterou zůstává uhlík uložený v jejich biomase. Změny dlouhověkosti rostlin by proto podle autorů studie měly být zohledněny i při předpovídání budoucího ukládání uhlíku v suchozemských ekosystémech. Pozornost se ale dosud soustředila především na stromy, zatímco význam dlouhověkých bylin a keřů byl často přehlížen. Výzkum vychází z databáze budované 30 let. Obsahuje vzorky rostlin z pěti kontinentů a prostředí od arktické tundry přes Himálaj a Alpy až po horké polopouště.
/ev, zdroj: ČTK/
